Kamenný drak Pedrakhan

Mno, jaxem tak vydal podél Palisády, vzpomněl jsem si na vstup do staré pevnosti, inu, zašel jsem se tam podívat a hle, spousta skřetů a ještěrek! To by bylo, by tam nahoře nebylo něco, co by stálo za to...
Hnedle za první skálou na mne juknuli dva Ještěrani a posléze se jich k nim připojil dobrý tucet. Ještě, že jsem se zásobil šípy, takže jsem v zásadě v klidu stál a ostřeloval, co se hlo a sem tam se dopil nějakým tím lektvarem.

Když jsem měl pocit, že už je tu relativně čisto, vydal jsem se dál. Bohužel starý most ke zřícenině na protějším vršku už se nekonal, takže jsem to otočil zpět ke staré pevnosti.

Cestu mi zkřížil jeden kamenný golem, ale těch mělo být ve velmi brzkém budoucnu mnoho-li...

Postupoval jsem obezřetně kupředu, golemů bylo celkem dost, Ještěranů ubylo, přibyly nějaké ty Harpyje. Teprve cestou jsem víceméně omylem trefil golema lukem zjistil, že namísto zdlouhavého rubání mečem jsem je mohl snímat po třech šípech na kus, nu což...

poslední před pevností

a ještě se k němu přidal jeden Ještěran

Uvnitř se to taky hemžilo vším možným, ale dalo se to celkem na pohodu zvládnout, jen na harpyje jsem nepřišel, jak rozumně zasáhnout mečem, takže jsem co chvíli přezbrojoval, ale člověk si zvykne a pak už mu to ani nepřijde.

Po projití celé pevnosti jsem na konci našel alch. kolonu, taxem jí využil na namíchání pár lektvarů a vzhledem k tomu, že jsem si to tu z jedničky vybavoval celkem obstojně jsem šel celkem najisto k spínači skrytých dveří...

Odtud na mne vyletěl Démon, ale tak nějak nedoletěl, stačilo na něj pár šípů. V tajné místnosti, kterou strážil byl Beliarův oltář, takže jsem si oleveloval Spár a rovnou se v nedalekém lůžku dospal do plného zdraví.


Už už to vypadalo, že by to tu jako mělo být všechno, jenže jsem si ještě neodpustil výlet na římsu, kde v jedničce spočívalo jedno z ohnisek a hleďme, ono se odtud dalo vyjít výš do horních pater pevnosti, ačkoli vnitřek byl už dost pobořený...

Mno, po pár harpyjích a ještírcích a další drobné havěti, jsem dospěl na vrchol nejvrcholovatější a tam ležel mrtvý drakobijec, což celkem jasně signalizovalo, že jdu naprosto správně k dalšímu drakovi. Oko pulzuje tajemnou energií, takže žádné strachy, sejvnout, a jdeme "na návštěvu".

docela fešák, ne?

samozřejmě po dlouhé době o samotě se potřeboval trochu vypovídat

a pak už to bylo jen kdo s koho, našel jsem si místečko, kde jsem na něj celkem fajn dostřelil

ale on tak úplně nebyl schopen trefit mne

takže byl výsledek celkem očekávatelný

trochu jsem si tu napakoval zásoby drahých kamenů, skříněk a měšců

závěrečné foto na rozloučenou

Odsud jsem se na Hrad teleportnul, hnedle zčerstva si oživil Oko, nabonzoval všechno šéfovi, doplnil trochu výzbroj a dozvěděl se, že bych přeci jen měl zajít na toho Ohnivého, na kterého jsem měl jít po tom Bažinném, zkrátka hra si trvá na standardním průchodu, ale nijak extra neomezuje hráče si to projít po svém. Jsem zvědav, jak to bude s tím ledovým drakem, to bude asi nejtvrdší oříšek, ale pokud na něj se mnou půjdou ještě nějací drakobijci, tak by snad mohlo jít.
Ale abych neodbíhal od tématu, jdu na toho Ohniváka, cestou se zastavím za Ur-Shakem, zda je něco nového ohledně jejich skřetího šéfa, paxe možná ještě před dokončením questu zabití draků na skok vrátím do Khorinisu trochu olevelovat, přeci jen to překvápko v podobě Pátrače minule, když jsem se vracel z Údolí, mne trochu poučilo...